Příběhy našich sousedů

Publikoval 28.5.2018Aktuality, Kultura, Senioři, Školství

Na začátku května proběhla v prostorách Společenského centra na Lesné soutěžní prezentace reportáží žáků ze tří základních škol naší městské části Brna-sever (ZŠ Zemědělská, ZŠ Milénova a ZŠ Blažkova). Žáci tvořili rozhlasové a televizní reportáže o zajímavých vzpomínkách seniorů. V týmech pak představovali svou půl roční práci komisi odborníků, která posuzovala kvalitu reportáže i kvalitu samotného výstupu. Absolutními vítězi se stali žáci z Masarykovy základní školy (Jakub Brach, Jan Chromý, Petr Veselý), kteří pod vedením paní učitelky Barbory Trnkové vytvořili příběh o první polistopadové děkance pedagogické fakulty Masarykovy univerzity paní Stanislavě Kučerové. Na druhém místě se umístili žáci (Ondřej Dvořák, Sára Jančaříková, Ema Knoblochová, Eliška Luzertová, Vendula Poláčková) ze ZŠ Milénova, kteří zpracovali pod vedením paní učitelky Ivany Ondrůškové příběh proslulého jazzového kytaristy z Lesné pana Milana Kašuby. Pomyslný bronz pak obdrželi žáci ze ZŠ Blažkova (Eva Janotová, Matyáš Nalezen, Veronika Shymon), kteří pod vedením paní učitelky Petry Kipré uvedli příběh disidentky Jany Soukupové. U vstupu do Společenského centra Brna-sever si lze prohlédnout putovní výstavu složenou z informačních panelů o všech pamětnících. Výstava bude putovat po zúčastněných školách a bude také později umístěna na Poliklinice Lesná. Ve Společenském centru jsou k dispozici brožury se všemi příběhy. Reportáže si můžete prohlédnout na adrese: https://www.pribehynasichsousedu.cz/brno-sever/brno-sever-2017-2018/

Milan Kašuba

/Ondřej Dvořák, Sára Jančaříková, Ema Knoblochová, Eliška Luzertová, Vendula Poláčková ze ZŠ Milénova pod vedením paní učitelky Ivany Ondrůškové/

Milan Kašuba se narodil v Brně. Velmi živě si vybavuje bombardování na konci války, ač mu bylo teprve pět let. Vzpomíná na útěky do krytu z dětského hřiště nebo na to, jak se zřítil sousední dům, ten jejich se celý otřásl a vysypalo se veškeré sklo. Již ve čtrnácti letech pan Kašuba odešel do Prahy, aby se vyučil zlatníkem. Zároveň se ale od šesti let věnoval hudbě. Nejdřív hrál na přání tatínka na housle, později se rozhodl pro kytaru. Ta se nakonec stala jeho celoživotní zálibou. V roce 1962 nastoupil dráhu profesionálního jazzového kytaristy v Divadle Večerní Brno. Dál vystupoval s brněnskými kapelami, koncertoval i v zahraničí. V roce 1978 stál u vzniku jazzové kapely Ornis, o tři roky později se vydal na sólovou dráhu. Na jazzovém festivalu v Kroměříži získal dvakrát první cenu. Pravidelně hrál v pražské Redutě, nahrál desítky skladeb pro Český rozhlas Brno. Od roku 1996 vyučuje jazzovou kytaru na brněnské hudební škole a od roku 2009 také na Janáčkově akademii múzických umění.

Jarmila Čermáková

/Jaroslav Dostál, Vojtěch Fatka a Marek Vysočan ze ZŠ Blažkova pod vedením paní učitelky Kamily Novotné/

Jarmila Čermáková, rozená Wiesingerová, se narodila v Přibicích na Moravě. Její otec byl hajný. Zejména za války se kvůli jeho práci rodina často stěhovala. Bydleli na samotě v hájence, a Jarmila tak mívala dlouho cestu do vesnických jednotřídek. Když byl tatínek totálně nasazen, zůstávaly s maminkou celé týdny samy. V roce 1945 přišlo osvobození a s ním i Rusové, kteří zůstali několik dní v místním lihovaru. Paní Čermáková vzpomíná, že tou dobou došlo v obci k řadě znásilnění. Po únoru 1948 vnímala především náboženskou nesvobodu. Vystudovala obchodní akademii a odstěhovala se do Brna.

Drahoslav Plšek

/ Pavel Bína, Veronika Bodisová, Pavel Foltánek, Barbara Hajská a Natálie Jílková ze ZŠ Milénova pod vedením paní učitelky Terezy Plškové/

Drahoslav Plšek prožil dětství v Bučovicích. Jeho nejhorší vzpomínky se vážou k srpnu 1968, kdy Bučovicemi projížděla armádní kolona vojsk Varšavské smlouvy. Vojáci stříleli všude tam, kde bylo rozsvíceno. Střelili i do okna, kde se maminka jeho kamaráda skláněla nad svým nemocným synem. Na místě zemřela. Po základní škole se pan Plšek vyučil stavebním zámečníkem a hned poté nastoupil základní vojenskou službu na Slovensku. Později byl převelen do západních Čech. Nerad vzpomíná na šikanu, které byli vojáci vystaveni. Po vojně pracoval jako stavební zámečník Pozemních staveb Brno a dále dvacet let ve Slévárnách Brno ve Slatině. Nikdy nevstoupil do komunistické strany. Je ženatý a má tři děti.

Jana Soukupová

/Eva Janotová, Matyáš Nalezen a Veronika Shymon ze ZŠ Blažkova pod vedením paní učitelky Petry Kipré/

Jana Soukupová pochází z Brna. Její rodina vždy vystupovala proti komunistickému režimu. V době napadení Československa vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 žila paní Jana s rodiči v Sýrii. Vzpomíná, že jim připadalo, jako by doma vypukla válka. Tak jako další české rodiny, které byly v té době pracovně v zahraničí, se i její rodiče rozhodovali, zda zůstanou v emigraci. Nakonec se ale na přání maminky vrátili do Československa. Paní Soukupová vystudovala matematické gymnázium, ale víc ji vždy lákala literatura a psaní. Po maturitě pracovala jako učitelka MŠ, přitom měla neustále konflikty s vedením. Přesto ještě vystudovala střední pedagogickou školu. Po mateřské dovolené vykonávala různé dělnické profese. V 80. letech spolupracovala s brněnskými disidenty, kteří se pravidelně scházeli v jejím bytě. Od roku 1985 začala přispívat do samizdatového časopisu Host a od té doby už byla v hledáčku Státní bezpečnosti. V prosinci 1989 zakládala první nezávislé Moravské noviny, poté pracovala jako novinářka a redaktorka v nakladatelstvích Petrov a Doplněk. Od roku 2007 je redaktorkou MF Dnes. Napsala několik knih, například Nepoddajní či Štatl za Husáka, pojednávajících o atmosféře a lidech v době normalizace.

Stanislava Kučerová

/Jakub Brach, Jan Chromý a Petr Veselý z Masarykovy ZŠ pod vedením paní učitelky Barbory Trnkové/

Stanislava Kučerová pocházela z vlastenecké rodiny. Narodila se ve slovenském Hlohovci, kam rodiče odešli, aby tam pomáhali budovat novou Československou republiku. Po základní škole a gymnáziu se rozhodla pro studium filozofie a srovnávacích dějin světových literatur. V těchto oborech hledala směry, které by jí pomohly najít smysl života. Po únoru 1948 se ale poměry na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity změnily, mnozí profesoři museli odejít, rozhodovat začali marxisticky orientovaní studenti a asistenti. V době nástupu normalizace, kdy paní Kučerová pracovala na fakultě jako vědecká pracovnice, byla pro své sympatie k pražskému jaru propuštěna. Nemohla najít zaměstnání, nesměla pracovat ani v plynárně. Nakonec získala práci až na Slovensku. Po sametové revoluci působila jako děkanka Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity, později jako profesorka pedagogiky. Nadále se věnovala problematice, která ji celý život zajímala: vztahům Čechů a Slováků a také obecným hodnotovým otázkám. Na tato téma také psala odborné práce.

Jiří Hemzal

/Jakub Klimeš, Adéla Konečná, Jolana Králová a Ismini Vafiadu ze ZŠ Blažkova pod vedením paní učitelky Kamily Novotné/

Jiří Hemzal se narodil v Brně. Vzpomíná, jak se za války z Němců, s nimiž obyvatelé do té doby dobře vycházeli, stali nepřátelé. Přišel strach, udávání, časté útěky do krytu při bombardování. Ředitel jeho školy Karel Sirotek byl popraven v koncentračním táboře. Dnes se po něm škola jmenuje – Sirotkova. Ještě za války se pan Hemzal vyučil obchodním příručím. Po válce pracoval v obchodě a narukoval na vojnu na Slovensko. Protože měl oční vadu, nemohl používat zbraň, a pracoval jako písař. V roce 1954 se z finančních důvodů rozhodl nastoupit do továrny Zetor. Zde začínal jako soustružník kovů, postupně se vyučil frézařem a složil maturitu na průmyslové škole. Pracoval pak jako vedoucí na různých odděleních a nakonec jako asistent ředitele. V roce 1990 odešel do důchodu. Dnes je již 60 let ženatý a těší se z vnoučat a pravnoučat.